Minulou neděli jsme se s paničkou vydaly na psí tábor do Svojanova. Taky už bylo načase někde se na pár dní usadit, cestování předchozích dní mě moc nebavilo a těšila jsem se na svůj klídek. Jenže to jsem se trochu přepočítala. Kde vzít čas na klídek, když je kolem spousta tak zajímavých psisek a dvojnožců! Nejdůležitější samozřejmě byla Alma, s níž jsme se muchlovaly dnem i nocí, jelikož jsme obývaly společnou chatičku. Občas si mě sice trochu usadila a ty noci jsme pravda taky netrávily zrovna v objetí (lépe bylo u paničky ve spacáčku, hihi, kam jsem se šikovně nechala uklidit vždy nad ránem, abych svým jucháním nebudila Markétu s Almou), ale celkově jsme byly dobré kamarádky. Ze štěňátek se mi nejvíc líbil vrstevník Olie a za kousnutí stáli i o měsíc starší klucí Eston a Eko. A pak jsem samozřejmě ochotně brala do party i všechny psí dorostence a dospěláky, tedy pokud neměli čumák moc nahoru a nebo kalhotky plné bobků. To by jeden neřek, jak se takový dospělý ridgeback dokáže bát štěněte jako jsem já.
A co jsme vlastně na tom táboře dělali? No přece si hráli, kousali, běhali a spali do růžova! Panička říká, že organizačně to bylo dost slabé, chtěla pořád někam chodit a oni si měnili časy začátků jak se jim chtělo a dokonce nám zrušili jednu psí školku... jenže mě to bylo šumák. Ona stejně za nic nestála, já chtěla hrát na kousanou s ostatními pejsky a jejich páníčkům se to moc nezdálo, tak jsem byla radši jen tak neorganizovaně s Oliem a nebo na procházce s ostatními kamarády. Každý den jsme se vydali na krátký výlet a já šlapala za smečkou co jsem mohla - když jsem konečně po těch týdnech opuštění našla tolik psích kamarádů, tak je přece zase jen tak neztratím! No, musím přiznat, že psí kamarádi dostali přednost i před paničkou... ta několikrát vypadala dost nešťastně, že si jí moc nevšímám, ale musí si zvykat, holka, přeci nepřiběhnu na každé pocem, když mám zrovna tolik zábavy. Však já se jí to snažím vynahradit jindy, někdy se třeba nechám i pohladit :) Ale ona dělá co může, aby pro mě byla zajímavá, tak uvidím, jak dlouho ji ještě nechám vycukat, než jí dám najevo, že je stejně jediná panička na světě a navíc moje, tak ať se nezlobí. Třeba když mě chtěl jednou velký ridgeback kousnout za ucho, tak to jsem byla u ní nato tata. A pak že nejsem poslušné štěně.
PS: Fotečky a možná i videiko budou časem :)
A co jsme vlastně na tom táboře dělali? No přece si hráli, kousali, běhali a spali do růžova! Panička říká, že organizačně to bylo dost slabé, chtěla pořád někam chodit a oni si měnili časy začátků jak se jim chtělo a dokonce nám zrušili jednu psí školku... jenže mě to bylo šumák. Ona stejně za nic nestála, já chtěla hrát na kousanou s ostatními pejsky a jejich páníčkům se to moc nezdálo, tak jsem byla radši jen tak neorganizovaně s Oliem a nebo na procházce s ostatními kamarády. Každý den jsme se vydali na krátký výlet a já šlapala za smečkou co jsem mohla - když jsem konečně po těch týdnech opuštění našla tolik psích kamarádů, tak je přece zase jen tak neztratím! No, musím přiznat, že psí kamarádi dostali přednost i před paničkou... ta několikrát vypadala dost nešťastně, že si jí moc nevšímám, ale musí si zvykat, holka, přeci nepřiběhnu na každé pocem, když mám zrovna tolik zábavy. Však já se jí to snažím vynahradit jindy, někdy se třeba nechám i pohladit :) Ale ona dělá co může, aby pro mě byla zajímavá, tak uvidím, jak dlouho ji ještě nechám vycukat, než jí dám najevo, že je stejně jediná panička na světě a navíc moje, tak ať se nezlobí. Třeba když mě chtěl jednou velký ridgeback kousnout za ucho, tak to jsem byla u ní nato tata. A pak že nejsem poslušné štěně.
PS: Fotečky a možná i videiko budou časem :)
Žádné komentáře:
Okomentovat