Prakticky vše při starém

Trochu nám to tu usnulo, ale vězte, že až na jedno hárání, jednu rozřízlou pacinu, pár rozkousaných bot, absolvovaných i zrušených cvičáků a v posledních dnech také občasné návštěvy Spořilovského pole s částí Saržiny psí rodinky se v životě naší dospívající psí slečny nic neobvyklého neudálo :) Takže vlastně nic neobvyklého :)
Přidávám alespoň odkazy na pár fotek:
- naše fotečky ze cvičáku v Pětihostech
- a fotečky od paničky sestřenice Ingy z jedné ze spořilovských vycházek.

Recese

Naší psí dámě je skoro rok, napjatě očekáváme její první hárání (i ségra už začala, tak to už to fakt klepe na dveře) a ona nám zatím předvádí návrat do štěněcích let. Třeba se dala do okusování bot, ovšem to nedělala ani nikdy dřív. Panička tak přišla o jednu krásnou, umělohmotnou, dobře žvýkatelnou a precizně vyrobenou botu na běžku, její chyba, že ji tam nechala tolik dní ležet, a posléze ještě o heboučkou, svěže jarní, semišovou ťapinku k sukýnce, aby si konečně mohla jít koupit nové. Tak šla. Tedy panička šla, Sárga samozřejmě nešla nikam, tak leda na místečko, i když chvíli by ji panička nejraději poslala s ranečkem z domu.
Dalším příznakem je čůrání. Ať už proto, že nedávno dostala zbrusu novou a náležitě velkou misku na vodu, či z jakéhokoliv jiného, v tom případě však neznámého důvodu, naše psí slečna to ve své vývojové recesi dotáhla tak daleko, že začala doma vytvářet loužičky. Nehlášené, a klidně i tři zaráz. Jako zrovna před pár minutami. Intenzitu nutkání k močení bohužel přestává hlásit jindy zcela výmluvným a vytrvalým kňučením u dveří, takže čert se v tom vyznej a babo raď. Asi si holt bude muset zvyknout, že musí s příjmem tekutin nakládat nějak hospodárněji, a v mezičase vytrénovat svěrače na udržení větších zásob tekutin. Nebo je něco na myšlence, která se paničce nenápadně vkrádá do hlavy, že když holka chce, tak to vydrží, ale někdy prostě nechce? Že by šlo o doplněk jejího lehce roztěkaného a místo trochu zpomaleného, pravděpodobně předháracího, chování? Nebo prostě jen o další vlnu skoropuberty, protože, jak tvrdí moudří a zkušení, na tu opravdovou pubertu si prý ještě počkáme? Jaj, kdo ví. Tak hlavně ať s tím háráním počká aspoň do sobotního svodu.

Trošku ten Sáržin bloček zanedbáváme, až se nám tu a tam někdo připomene, že třeba dlouho neviděl žádné nové fotky a tak... takže se to teď pokusím trochu napravit.
Tak předně: zdá se, že Sárga nás testuje v důmyslných vlnách. Vždycky, když někde prohlásím, že krásně poslouchá a vůbec se chová způsobně, připraví si další várku uličnictví. Takže ještě před pár dny jsem ji dokázala přivolat prakticky od každého pejska a vodítko jsem používala jen při přechodu velké silnice, teď místo přiběhnutí kolem mě začne běhat kolečka (čím víc křičím, tím rychleji) a někdy si to raději rovnou peláší někam do kšá, takže pak musí chvíli kráčet na vodítku i v místech, kde snad mohla běhat navolno vždycky. Nebo jsem se nedávno někomu chlubila, že kabely, ty Sárga naštěstí nikdy nehryzala a tu máš, byli jsme pár dní bez internetu. Bojím se tu napsat, že se ještě nikdy nepustila třeba do bot, abych po nejbližším návratu z práce nelitovala ;)

Jinak je ale největší mazel na světě, neustále by si chtěla hrát, dávat všem pusinky a vůbec se dožadovat pozornosti. Asi úplně nejlíp jí je, když páníček po ránu seběhne z postele zaklapnout budíka, dřepne si na zem a nechá ji, ať se mu ještě na pár minut schoulí do klína. A když si k tomu ještě jako dneska přitáhne teplý spacák, pejsečka by hnedle zapomněla, že vlastně měla každou chvíli v úmyslu začít kňučet, že už by šla ven.
Jinak pro přehled: naší psí slečně je téměř přesně 9 měsíců, má něco málo přes 22 kg a v kohoutku zhruba 58 cm, takže další růst už neočekáváme. Aktuální foto zde :) Na cvičák jsme toho teď moc nenachodili, ale na březen jsme přihlášeni na víkendový výcvik, tak jsem zvědavá, kam se do té doby dostaneme s poslušností a jak pak bude holka reagovat na první velký lovecký výjezd :)