Správně načasované štěně

Zadání znělo jasně: sehnat psí dámu, která bude mít osmiměsíční štěňátka akorát na konci června, tedy v době, kdy se panička vrátí z Maďarska a bude mít před sebou celé prázdniny, aby se malé rošťandě mohla náležitě věnovat a být jí v prvních týdnech v nové rodině spolehlivým společníkem. Trochu náročný požadavek takhle začátkem dubna, říkali jsme si, a nedělali si zatím příliš velké naděje. Ale stačilo jen prozkoumat několik psích stránek na internetu a ukázalo se, že štěstí stojí na naší straně. Fendy z Panských lesů už v té době čekala potomky a její panička nás ujistila, že pokud se fenečky (to už jsme měli jasno, že nechceme pejska, ale psí slečnu) narodí alespoň tři, jedna z nich může být naše. Nadšeně jsme si začali vyměňovat další informace o budoucích rodičích a pak jen čekali a čekali, jestli se na nás štěstí usměje i napodruhé, nebo budeme muset začít hledat v jiných vodách.
Konec dubna se blížil, odjížděli jsme na několik dní na vandr do maďarských hor Bükk a s paničkou Fendy se tedy domluvili, že kdyby něco, pošle sms. Ještě před odjezdem stihnul přijít mailík, že porod je právě v procesu a venku už je 5 psích kluků a 2 holčičky. Štěňátek mělo být původně právě 7, ale vypadalo to, že ještě alespoň jedno na svět přijde, tak jsme s nedočkavostí odjeli z Budapešti a čekali na další zprávy. Jenže dny plynuly a zprávy nepřicházely. Displej telefonu nás nestydatě přehlížel, až jsme nakonec začali přehlížet i my jej a místo čekání se pomalu smiřovali s tím, že štěstí už bylo příliš mnoho a třetí fenečka se jednoduše nenarodila. Vrátili jsme se do města a u pozdní večeře vyprávěli kamarádce o zážitcích z Bükk i čekání na smsku. A v tu chvíli mi to došlo: vždyť já celou dobu kontroluji jen maďarský telefon a zpráva přitom měla přijít na ten český! Nač to déle prodlužovat, všem je již jasné, že zpráva tam už několikátý den byla a zvesela nám oznamovala: "Dobrý den, tak to máme za sebou, narodilo se nám k našemu velkému překvapení 10 štěníků, 7 kluků a 3 holčičky. Na tu vaši jsem čekala až do devátého štěnda, tak můžete být klidná. Wendulína ji už pro vás vykrmuje :)"
Radostí jsme ještě ten večer vymysleli, že naší slečně budeme říkat Sárga.

Recyklace nadruhou

Tentokrát byl na počátku kontejner na papír, do kterého jednoho dne, ještě v dobách Felisky, házela paní na ulici nejrůznější knihy a knížky. A že jsme se akorát byli venčit, nakoukli jsme jí přes rameno a co nevidíme: klidně by vyhodila jednu pěknou, moderní encyklopedii lidského těla. Bryskně jsme ji zachránili a přinesli domu ukázat páníčkovi. A jelikož páníček miluje knížky ještě o mnoho více než panička, rozhodl se, že neprodleně podnikne loupežnou výpravu a vysvobodí z kontejneru knížek ještě více. A tak se stalo. Panička se chytala za hlavu, co všechno do malé garsonečky přitáhl - v té době ještě nevěděla, jak moc se jedna z knížek bude o pár měsíců později hodit.
Ano, a teď už jsme v době, kdy v povídání můžeme navázat na předchozí pohádku. Páníčkové v ní přemítali a rozjímali a seděli přitom nad šálkem dobrého čaje a - modří už vědí - z popelnice zachráněným kapesním atlasem psů. Listovali a listovali, pročítali nejrůznější charakteristiky a začali si dělat obrázek o tom, jaký by měl být jejich budoucí pejsek. Samozřejmě, že by si nevybrali nějakého, který by se jim vzhledově nelíbil, ale nejvíc ze všeho jim šlo o to, aby si rozuměli i povahově. Nebude moc razantní? Půjde dobře vychovat? Bude mít rád děti? (Protože ty určitě přijdou!) Zvládne s nimi chodit běhat? Zvládnou oni s ním chodit běhat? A tak dále a tak dále, trochu vylučovací metodou a trochu snad i pro paniččinu lásku k Maďarsku, najednou bylo rozhodnuto: Pes jemného a ušlechtilého vzezření i chování, přitom silný a temperamentní. Velmi společenský a přátelský ke všem lidem, lehko ovladatelný a snadno cvičitelný. Má vynikající lovecké vlastnosti: skvělý nos, pevné vystavování, spolehlivé aportování. Vyžaduje citlivé a jemné zacházení a dost pohybu.
Dámy a pánové, budeme mít vizslu!

Na počátku bylo Štěstí

Byla by to dlouhá historie, všechno to tu vypisovat, vezměme to tedy stručně. Stalo se jednoho dne, že se k jistému pánovi dostala fenka středního pudla Feliska, to od slova felicité, ztělesněné štěstí. Byla mu věrnou družkou, kráčeli světem tlapku v tlapce, takřka jedli z jedné misky a spali v jednom pelíšku. Po pánovi se však jednoho dne země slehla a milou Felisku si vzali do opatrovnictví lidičkové, co ji do té doby občas navštívili a třeba i vyvenčili, protože to byli pánovi příbuzní. Po nějaké době se rada příbuzných usnesla, že pejskovi bude nejlépe u jednoho dobrého člověka, přítele pánovi vnučky, se kterým bude moci žít v malebné krajině Moravského krasu a tak se také stalo. Z Felisky se stala sportovkyně a cestovatelka, jabkožroutka a hřejivý čumáček, rozkošná dáma i trekový tryskopes. Pevně si kolem sebe semkla novou smečku a dohlídla dokonce i na to, aby se nový páníček stal spokojeným manželem vnučky starého pána. Nejspíš by dohlídla i na to, aby její páníček sepsal disertační práci, kdyby ji v krásném věku patnácti a třičtvrtě nezklamaly ledviny a játra a neodešla nosit klacíčky do pejskového nebe.
A pak bylo páníčkům smutno. Někdy trochu méně a někdy zase více a někdy dokonce úplně nejvíce, protože to byla velká ztráta. Až se pak jednoho dne sešla rodinná rada a páníčkové se rozhodli, že takhle to dál nejde, že musí být zase páníčky. A tak se pustili do přemítání a rozjímání o novém pejskovi, až se nakonec slavnostně usnesli... ale to už je jiná pohádka :)