Na počátku bylo Štěstí

Byla by to dlouhá historie, všechno to tu vypisovat, vezměme to tedy stručně. Stalo se jednoho dne, že se k jistému pánovi dostala fenka středního pudla Feliska, to od slova felicité, ztělesněné štěstí. Byla mu věrnou družkou, kráčeli světem tlapku v tlapce, takřka jedli z jedné misky a spali v jednom pelíšku. Po pánovi se však jednoho dne země slehla a milou Felisku si vzali do opatrovnictví lidičkové, co ji do té doby občas navštívili a třeba i vyvenčili, protože to byli pánovi příbuzní. Po nějaké době se rada příbuzných usnesla, že pejskovi bude nejlépe u jednoho dobrého člověka, přítele pánovi vnučky, se kterým bude moci žít v malebné krajině Moravského krasu a tak se také stalo. Z Felisky se stala sportovkyně a cestovatelka, jabkožroutka a hřejivý čumáček, rozkošná dáma i trekový tryskopes. Pevně si kolem sebe semkla novou smečku a dohlídla dokonce i na to, aby se nový páníček stal spokojeným manželem vnučky starého pána. Nejspíš by dohlídla i na to, aby její páníček sepsal disertační práci, kdyby ji v krásném věku patnácti a třičtvrtě nezklamaly ledviny a játra a neodešla nosit klacíčky do pejskového nebe.
A pak bylo páníčkům smutno. Někdy trochu méně a někdy zase více a někdy dokonce úplně nejvíce, protože to byla velká ztráta. Až se pak jednoho dne sešla rodinná rada a páníčkové se rozhodli, že takhle to dál nejde, že musí být zase páníčky. A tak se pustili do přemítání a rozjímání o novém pejskovi, až se nakonec slavnostně usnesli... ale to už je jiná pohádka :)