Já Sárga mezi ridgebacky

Minulou neděli jsme se s paničkou vydaly na psí tábor do Svojanova. Taky už bylo načase někde se na pár dní usadit, cestování předchozích dní mě moc nebavilo a těšila jsem se na svůj klídek. Jenže to jsem se trochu přepočítala. Kde vzít čas na klídek, když je kolem spousta tak zajímavých psisek a dvojnožců! Nejdůležitější samozřejmě byla Alma, s níž jsme se muchlovaly dnem i nocí, jelikož jsme obývaly společnou chatičku. Občas si mě sice trochu usadila a ty noci jsme pravda taky netrávily zrovna v objetí (lépe bylo u paničky ve spacáčku, hihi, kam jsem se šikovně nechala uklidit vždy nad ránem, abych svým jucháním nebudila Markétu s Almou), ale celkově jsme byly dobré kamarádky. Ze štěňátek se mi nejvíc líbil vrstevník Olie a za kousnutí stáli i o měsíc starší klucí Eston a Eko. A pak jsem samozřejmě ochotně brala do party i všechny psí dorostence a dospěláky, tedy pokud neměli čumák moc nahoru a nebo kalhotky plné bobků. To by jeden neřek, jak se takový dospělý ridgeback dokáže bát štěněte jako jsem já.
A co jsme vlastně na tom táboře dělali? No přece si hráli, kousali, běhali a spali do růžova! Panička říká, že organizačně to bylo dost slabé, chtěla pořád někam chodit a oni si měnili časy začátků jak se jim chtělo a dokonce nám zrušili jednu psí školku... jenže mě to bylo šumák. Ona stejně za nic nestála, já chtěla hrát na kousanou s ostatními pejsky a jejich páníčkům se to moc nezdálo, tak jsem byla radši jen tak neorganizovaně s Oliem a nebo na procházce s ostatními kamarády. Každý den jsme se vydali na krátký výlet a já šlapala za smečkou co jsem mohla - když jsem konečně po těch týdnech opuštění našla tolik psích kamarádů, tak je přece zase jen tak neztratím! No, musím přiznat, že psí kamarádi dostali přednost i před paničkou... ta několikrát vypadala dost nešťastně, že si jí moc nevšímám, ale musí si zvykat, holka, přeci nepřiběhnu na každé pocem, když mám zrovna tolik zábavy. Však já se jí to snažím vynahradit jindy, někdy se třeba nechám i pohladit :) Ale ona dělá co může, aby pro mě byla zajímavá, tak uvidím, jak dlouho ji ještě nechám vycukat, než jí dám najevo, že je stejně jediná panička na světě a navíc moje, tak ať se nezlobí. Třeba když mě chtěl jednou velký ridgeback kousnout za ucho, tak to jsem byla u ní nato tata. A pak že nejsem poslušné štěně.

PS: Fotečky a možná i videiko budou časem :)

Psí dovolená

Milí čtenáři, na vědomost se dává, že celá smečka zítra odjíždí po návštěvách a psích rekreacích a víc jak týden tady nebudeme. Zato se pak brzy budete moci těšit na postřehy a fotečky z psího tábora, kam se jedeme řádně socializovat - panička to po roce v Maďarsku potřebuje taky :) Po návratu se s radostí domluvíme na další společná venčení!
Jinak nám maličká začala trochu kulhat na jednu zadní packu, několikrát za den se to objeví a zase zmizí, ale jelikož celkově to neustupuje (i když v nekulhavých mezičasech je schopná řádit a lítat bez problémů), půjdeme se raději zítra podívat za paní doktorkou. Přeci jen takhle před cestováním potřebujeme mít jistotu, že je vše ok. Tak držte palečky!

Já Sárga mezi kamarády

Panička se rozhodla, že nejlepší způsob, jak ze mě udělat vychovanou a společenskou slečnu je chodit se mnou po návštěvách a hledat mi lidské a hlavně psí kamarády. Nebráním se. S lidmi to umím. Na každého hodím sladký kukuč a pak už je úplně jedno, kde se zrovna vyčůrám, jsem roztomilé štěně a všechno mi hladce projde. Takže jestli tohle patří mezi dobré vychování, nemám problém.

A s pejsky je to zrovna tak. Tvářím se jako neviňátko, pěkně na záda a packy roztomile nahoru, jsem přeci maličká a nemotorná, na mě musíte pomalu. A pak, v nestřeženém okamžiku, raf haf, pěkně po uchu či po ocásku. Všichni hnedle pochopí, že nejsem žádné trdlo, ale ideální hrací partnerka. Tak jen nevím, proč se někdy všichni páníčci světa spiknou a nechtějí nás nechat dosyta se vyřádit. Pořád se musíme někam přesouvat, je to samé jdeme a poběž už, to je mi tedy psí život. Každopádně celkově jsem si času na řádění ukradla dost na to, abych vám mohla ukázat pár pěkných foteček. Račte tedy zde.

Já Sárga, malý žraloček

Tak už jsem jaksepatří zabydlená a to se nejvíc pozná podle toho, že koušu jako divá. Do všeho a za všech okolností, jako správná skautka jsem vždy připravena. Páníčci mi dokonce začali říkat žraloku, jako bych jim snad chtěla ukousnout ruku nebo co, ale to já zase ne, mě stačí jen tak z legrace, nemusí téct krev, no né?
Jinak vůbec nevím, co pořád mají s těmi mými zuby. Včera tu bylo učiněné pozdvižení. Že prý podkus a jestli můžu žrát a něco s ňákou chovností... No to si pište, že můžu žrát, a kdo nevěří, ať nastaví prst. Zbytek je mi úplně buřt a páníčci taky nevypadaj, že by chtěli něco měnit (natož mě, probůh!), takže calm down nebo pěkně po maďarsku nyugi, nyugi, dost bolo. A kdo ještě cekne, toho kousnu.
Vaše piraňka