Panička už dlouho povídá, že snad ani nejsem vizsla. Něco se jí nelíbilo na mé samostatnosti, by snad chtěla, abych si ji hlídala nebo co, no ale proč já bych to dělala, když ona si mě sama hlídá na jedničku? A že za ní neběžím, když se mi vzdaluje... ale já si přeci s tím chundelatým pejskem nepřipadám ani trochu osamělá, tak proč bych to dělala? No ale tak aby pořád nevyšilovala, tak jsem se rozhodla, že jí ukážu trochu té své vizslí krve a začala jsem jí chodit spát k nohám. Když sedí u počítače a brouká si něco tím svým divným jazykem (prý, že bych jí měla rozumět, když jsem ta maďarka, už se asi opravdu pomátla), tak se jí pěkně obtočím kolem nohou, zaháknu se za židli, tlamu zavrtám do nejmenší nabízející se skuliny a je mi dobře. A když chci, aby měla opravdu radost, tak už se i nechám pěkně pomazlit, když udělám něco dobře. Nebo když udělám něco špatně a pak chci jako ukázat, že jsem přeci hodná holka. To spíš.
Dneska prý taky zlobím. No já nevím co má, jeden se snaží trochu uklízet a hned je kolem toho humbuk. Tak ať mi ty kosti na ten trávník neházej, kdo to má po nich pořád sbírat. Jo a od toho pejska jsem prostě nemohla odejít, když on pořád dělal, že ještě nejsme nejlepší kamarádi. To je nedokončená mise a já nerada odvádím polovičatou práci. No a pak má ještě pořád něco se silnicí a s bezdomovcema a otevřenejma dveřma a na balkon že taky ne... když ono to ale všude kolem tak krásně voní a já si zrovna připadám, jako by se mi v čumáčku objevil nějaký ultranový model čichacího aparátku, tak ho musím pořádně zaběhnout. Co když díky němu konečně něco ulovím. Plížit se umím pěkně, to já zas jo, pěkně pomalu noha za nohou, žádné zbrklé pohyby a pak... už ji mám, značku jednu! To se mi pak panička směje, takže je asi zase něco špatně, pak se v ní pes vyznej.
Abych o ní ale pořád nemluvila tak ošlivě, musí se nechat, že někdy už ze mně umí mít pěknou radost. Dokonce jsou prý dny, kdy jsem nejposlušnější pes na světě, hezky dělám sedni, lehni i ke mně, nebo taky nesmíš a pusť (to když už nestačila říct včas nesmíš). Na výletech hezky capkám, ve psí školičce dělám co můžu a nechám se i překecat k odběhnutí od ostatních štěňátek a ještě k tomu se vůbec nebojím veterináře. (No taky aby jo, když to tam voní úplně ze všeho nejlíp a je tam toho tolik k oňufání.) Jsem prostě skvělý pes, to se musí uznat. A kdyby to chtěl někdo zpochybňovat, tak mu prokousnu ucho. (Takže rychle sem s tím zpochybňováním!)
Dneska prý taky zlobím. No já nevím co má, jeden se snaží trochu uklízet a hned je kolem toho humbuk. Tak ať mi ty kosti na ten trávník neházej, kdo to má po nich pořád sbírat. Jo a od toho pejska jsem prostě nemohla odejít, když on pořád dělal, že ještě nejsme nejlepší kamarádi. To je nedokončená mise a já nerada odvádím polovičatou práci. No a pak má ještě pořád něco se silnicí a s bezdomovcema a otevřenejma dveřma a na balkon že taky ne... když ono to ale všude kolem tak krásně voní a já si zrovna připadám, jako by se mi v čumáčku objevil nějaký ultranový model čichacího aparátku, tak ho musím pořádně zaběhnout. Co když díky němu konečně něco ulovím. Plížit se umím pěkně, to já zas jo, pěkně pomalu noha za nohou, žádné zbrklé pohyby a pak... už ji mám, značku jednu! To se mi pak panička směje, takže je asi zase něco špatně, pak se v ní pes vyznej.
Abych o ní ale pořád nemluvila tak ošlivě, musí se nechat, že někdy už ze mně umí mít pěknou radost. Dokonce jsou prý dny, kdy jsem nejposlušnější pes na světě, hezky dělám sedni, lehni i ke mně, nebo taky nesmíš a pusť (to když už nestačila říct včas nesmíš). Na výletech hezky capkám, ve psí školičce dělám co můžu a nechám se i překecat k odběhnutí od ostatních štěňátek a ještě k tomu se vůbec nebojím veterináře. (No taky aby jo, když to tam voní úplně ze všeho nejlíp a je tam toho tolik k oňufání.) Jsem prostě skvělý pes, to se musí uznat. A kdyby to chtěl někdo zpochybňovat, tak mu prokousnu ucho. (Takže rychle sem s tím zpochybňováním!)
