Zadání znělo jasně: sehnat psí dámu, která bude mít osmiměsíční štěňátka akorát na konci června, tedy v době, kdy se panička vrátí z Maďarska a bude mít před sebou celé prázdniny, aby se malé rošťandě mohla náležitě věnovat a být jí v prvních týdnech v nové rodině spolehlivým společníkem. Trochu náročný požadavek takhle začátkem dubna, říkali jsme si, a nedělali si zatím příliš velké naděje. Ale stačilo jen prozkoumat několik psích stránek na internetu a ukázalo se, že štěstí stojí na naší straně. Fendy z Panských lesů už v té době čekala potomky a její panička nás ujistila, že pokud se fenečky (to už jsme měli jasno, že nechceme pejska, ale psí slečnu) narodí alespoň tři, jedna z nich může být naše. Nadšeně jsme si začali vyměňovat další informace o budoucích rodičích a pak jen čekali a čekali, jestli se na nás štěstí usměje i napodruhé, nebo budeme muset začít hledat v jiných vodách.
Konec dubna se blížil, odjížděli jsme na několik dní na vandr do maďarských hor Bükk a s paničkou Fendy se tedy domluvili, že kdyby něco, pošle sms. Ještě před odjezdem stihnul přijít mailík, že porod je právě v procesu a venku už je 5 psích kluků a 2 holčičky. Štěňátek mělo být původně právě 7, ale vypadalo to, že ještě alespoň jedno na svět přijde, tak jsme s nedočkavostí odjeli z Budapešti a čekali na další zprávy. Jenže dny plynuly a zprávy nepřicházely. Displej telefonu nás nestydatě přehlížel, až jsme nakonec začali přehlížet i my jej a místo čekání se pomalu smiřovali s tím, že štěstí už bylo příliš mnoho a třetí fenečka se jednoduše nenarodila. Vrátili jsme se do města a u pozdní večeře vyprávěli kamarádce o zážitcích z Bükk i čekání na smsku. A v tu chvíli mi to došlo: vždyť já celou dobu kontroluji jen maďarský telefon a zpráva přitom měla přijít na ten český! Nač to déle prodlužovat, všem je již jasné, že zpráva tam už několikátý den byla a zvesela nám oznamovala: "Dobrý den, tak to máme za sebou, narodilo se nám k našemu velkému překvapení 10 štěníků, 7 kluků a 3 holčičky. Na tu vaši jsem čekala až do devátého štěnda, tak můžete být klidná. Wendulína ji už pro vás vykrmuje :)"
Radostí jsme ještě ten večer vymysleli, že naší slečně budeme říkat Sárga.
Konec dubna se blížil, odjížděli jsme na několik dní na vandr do maďarských hor Bükk a s paničkou Fendy se tedy domluvili, že kdyby něco, pošle sms. Ještě před odjezdem stihnul přijít mailík, že porod je právě v procesu a venku už je 5 psích kluků a 2 holčičky. Štěňátek mělo být původně právě 7, ale vypadalo to, že ještě alespoň jedno na svět přijde, tak jsme s nedočkavostí odjeli z Budapešti a čekali na další zprávy. Jenže dny plynuly a zprávy nepřicházely. Displej telefonu nás nestydatě přehlížel, až jsme nakonec začali přehlížet i my jej a místo čekání se pomalu smiřovali s tím, že štěstí už bylo příliš mnoho a třetí fenečka se jednoduše nenarodila. Vrátili jsme se do města a u pozdní večeře vyprávěli kamarádce o zážitcích z Bükk i čekání na smsku. A v tu chvíli mi to došlo: vždyť já celou dobu kontroluji jen maďarský telefon a zpráva přitom měla přijít na ten český! Nač to déle prodlužovat, všem je již jasné, že zpráva tam už několikátý den byla a zvesela nám oznamovala: "Dobrý den, tak to máme za sebou, narodilo se nám k našemu velkému překvapení 10 štěníků, 7 kluků a 3 holčičky. Na tu vaši jsem čekala až do devátého štěnda, tak můžete být klidná. Wendulína ji už pro vás vykrmuje :)"
Radostí jsme ještě ten večer vymysleli, že naší slečně budeme říkat Sárga.
Žádné komentáře:
Okomentovat